Zpráva o měnové politice ČNB 2025 – Inflační bouře a digitální revoluce ve financích: čas transformovat infrastrukturu

Makroekonomické signály volají po akci

Nacházíme se v prostředí zvýšené nejistoty a proměnlivých makroekonomických podmínek. Česká národní banka ve své Zprávě o měnové politice – jaro 2025 konstatuje, že inflace sice postupně zpomaluje, avšak po většinu letoška zůstane nad cílem a k 2% cíli se přiblíží až v průběhu příštího roku [1]. Inflace se letos bude pohybovat v horní polovině tolerančního pásma 2% cíle a na měnověpolitickém horizontu (v roce 2026) se bude nacházet v jeho těsné blízkosti [2]. To naznačuje, že inflační tlaky trvají déle, než bychom si přáli, a úrokové sazby tak mohou zůstat relativně výše po delší dobu, přestože prognóza ČNB počítá již ve 2. čtvrtletí 2025 s počátkem jejich snižování [3].

Z makroekonomického pohledu identifikujeme několik rizik, které mohou udržovat inflaci nad cílem a obecně zkoušet odolnost finančního systému. ČNB upozorňuje na přetrvávající riziko větší setrvačnosti růstu cen služeb a potravin a varuje, že případné dodatečné zvýšení výdajů vládního sektoru by představovalo inflační riziko ze strany fiskální politiky [4]. Stejně tak zvýšené mzdové požadavky v soukromé i veřejné sféře mohou působit proinflačně [5], pokud nebudou vykompenzovány růstem produktivity. Navíc loňský vysoký schodek veřejných financí stále znamená inflační riziko, na které ČNB dlouhodobě upozorňuje [6] – velké strukturální deficity zvyšují peněžní zásobu a mohou podkopávat snahy krotit inflaci.

Další hrozba plyne z narušení globálních dodavatelských řetězců a geopolitických tenzí. Pandemie, válka či obchodní konflikty vedou firmy a státy k přehodnocení svých dodavatelských strategií. Deglobalizační tendence typu nearshoring či friendshoring sice zvyšují jistotu dodávek, avšak mohou vést k dlouhodobě vyšším nákladům a zesílení inflačních tlaků [7]. ČNB v této souvislosti varuje, že takové změny jsou důvodem k obezřetnosti – historická zkušenost ukazuje, že rozpad dodavatelských vazeb (připomeňme si pandemii) dokáže vyvolat silný růst cen [8]. Jinými slovy, geopolitická rizika dnes mají hmatatelné makroekonomické důsledky: kromě cen energií ovlivňují i dostupnost vstupů, investiční nejistotu a nutnost zvýšit výdaje na obranu.

Právě fiskální expanze spojená s obrannými a infrastrukturními investicemi je dalším výrazným signálem na obzoru. Fiskální politika v Evropě přestává brzdit – hospodářský růst v Evropě v příštích letech bude podpořen uvolněním fiskálních pravidel, jak uvádí ČNB. Nejvýraznějším příkladem je Německo, které novelizovalo ústavní dluhovou brzdu a vytváří speciální fond ve výši 500 mld. EUR financovaný dluhopisy na masivní investice do obrany, infrastruktury, digitalizace, energetiky či výzkumu. Tento krok umožní v nebývalé míře modernizovat ekonomiku a podnítí růst – z čehož budou těžit i obchodní partneři Německa. Znamená to ovšem také příliv likvidity a potenciální inflační impuls, pokud nebudou investice realizovány efektivně. V každém případě fiskální expanze tohoto rozsahu, spolu s prostředky EU z fondů obnovy a kohezních programů, vytváří příležitost i potřebu transformovat naši finanční infrastrukturu, aby byla schopna tyto toky bezpečně a produktivně zpracovat.

Revoluce ve finančním sektoru: Čas na akci je nyní – zítra už může být pozdě

Stojíme na prahu zásadní transformace finančního systému. Jak varuje CEO BlackRock Larry Fink ve svém nedávném dopise akcionářům: “Je to teď, nebo nikdy. Kdo si myslí, že na digitální revoluci ve financích má ještě rok času, riskuje, že ztrátu už nikdy nedožene. Bude jednoduše příliš pozdě.”

Čtěte dál a dozvíte se:

Proč makroekonomická data ČNB signalizují, že odkládat modernizaci finanční infrastruktury by bylo hazardem s budoucí konkurenceschopností českého finančního sektoru?

Jak tokenizace finančních aktiv mění pravidla hry a proč CSD Prague už nyní získal licenci jako první v EU – zatímco ostatní stále vyčkávají?

Jaké jsou konkrétní kroky, které české banky musí podniknout v příštích 12 měsících, aby nezůstaly pozadu za evropskými konkurenty?

Proč digitální distribuce fondů otevírá nevídané příležitosti pro retailové investory i asset manažery – a kdo tuto vlnu prošvihne, přijde o významný zdroj příjmů?

Jakou strategii zavádí evropské centrální banky a proč ČNB musí jednat rychle, pokud chce udržet krok v oblasti digitálních měn a platebních systémů?

Kdy bude zaveden real-time reporting a jak dohled v reálném čase revolucionizuje finanční stabilitu – připravují se na to vaše systémy?

Jak tokenizované obchodní financování může ochránit české exportéry před geopolitickými otřesy a proč ty, kdo zůstanou u papírových procesů, čeká postupná marginalizace?

Jdeme na to?

Evropské iniciativy jako Tokenise Europe 2025 či pilotní režim DLT už běží na plné obrátky. BIS spouští globální projekty propojující platební systémy a MMF očekává transformativní dopady tokenizace na finanční trhy.

Odborníci napříč sektorem se shodují: kdo nezačne s digitální transformací nyní, bude v roce 2027 čelit existenčním problémům.

Přesvědčte se sami, jak zásadně se mění pravidla hry, a co musí český finanční sektor udělat, aby nezmeškal historickou příležitost stát se digitálním lídrem střední Evropy. Jak řekl Larry Fink: “Některé změny přicházejí postupně, jiné náhle. Digitální transformace finančního sektoru není evoluce – je to revoluce. A ta už začala.“​​​​​​​​​​​​​​​​

Evropa a svět: strategie digitalizace financí v plném proudu

Makroekonomické výzvy přicházejí ve stejnou dobu, kdy Evropa i globální instituce prosazují ambiciózní strategii digitální transformace. EU přijala program Digitální dekáda 2030, který si klade za cíl digitálně posílit ekonomiku i společnost – od infrastruktury přes digitální dovednosti obyvatel až po online veřejné služby [9] [10]. Do roku 2030 má mít každá domácnost gigabitové připojení, 80 % populace základní digitální gramotnost a všechny klíčové veřejné služby mají být dostupné online [11] [12]. Tyto cíle ilustrují, že digitalizace je vnímána jako klíč k prosperitě a odolnosti v budoucí dekádě.

K dosažení těchto cílů jsou mobilizovány bezprecedentní finanční zdroje. EU skrze Nástroj pro oživení a odolnost (fond obnovy) a tradiční kohezní politiku investuje stovky miliard eur do zelené a digitální transformace. Podle Světové banky investuje kohezní politika masivně do podpory inovací a zrychlení digitální transformace, zvláště v zaostalejších regionech [13]. Česká republika a další státy tak mají možnost čerpat prostředky na budování digitální infrastruktury, vzdělávání v IT, ale i na digitalizaci finančních služeb. Je na nás, abychom tyto fondy využili k modernizaci platforem a procesů – od zavádění BankID a digitálních identit pro občany až po moderní platební a kapitálové trhy.

Evropská centrální banka mezitím pracuje na projektu digitálního eura. Cílem je zajistit, že i v éře fintechů a digitálních aktiv budou mít občané k dispozici bezpečné digitální peníze garantované centrální bankou. Digitální euro by bylo elektronickou formou hotovosti – široce dostupné, spolehlivé a univerzálně akceptované v celé eurozóně [14]. ECB tím reaguje na obavy, aby v digitálním věku nedošlo k marginalizaci veřejných peněz; jak sama uvádí, jedině digitální euro může do digitální éry přenést důvěryhodnost a stabilitu veřejné měny. Současně evropský legislativní rámec již umožňuje inovace v oblasti digitálních financí. Od března 2023 platí v EU pilotní režim pro tržní infrastruktury DLT, který upravuje obchodování a vypořádání tokenizovaných cenných papírů. Ten dočasně uvolňuje některé požadavky stávajících pravidel, aby banky a burzy mohly experimentovat s obchodováním akcií či dluhopisů na blockchainu [15]. Výsledkem je například to, že Centrální depozitář cenných papírů Praha jako první v EU získal povolení spustit DLT platformu pro tokenizované emise – umožní malým a středním firmám nabízet bondy či akcie přímo investorům bez zbytečných prostředníků [16]. Tento milník ukazuje, že i český finanční sektor se může zařadit mezi průkopníky digitálních trhů, pokud bude prozíravě využívat nové regulace a technologie.

Na globální úrovni sledujeme obdobný trend. Mezinárodní měnový fond se ve svých posledních analýzách soustředí na fintech a digitální aktiva. V lednu 2025 MMF publikoval studii, která konstatuje, že tokenizace finančních aktiv – tedy jejich zápis na sdílené digitální účetní knize – může snížit některé tržní neefektivnosti. Tokenizace slibuje levnější a rychlejší vydávání, obchodování i vypořádání aktiv díky omezení prostředníků a využití programovatelných chytrých kontraktů [17]. MMF dokonce uvádí, že kombinace digitálních měn a tokenizovaných aktiv může posunout finanční systém do transformativní nové éry, podpořit finanční rozvoj a zvýšit inkluzi napříč státy [18].

Zároveň ale MMF varuje před novými riziky – větší propojenost institucí by mohla zesílit šoky a chyby v kódu nebo složité automatizované smlouvy mohou ohrozit stabilitu [19]. Tato vyjádření potvrzují, že globální tvůrci politik berou digitální inovace vážně a volají po opatrném, ale aktivním přístupu.

Významnou roli v utváření nových finančních infrastruktur hraje i Banka pro mezinárodní platby (BIS). Její inovační centrum koordinuje projekty, na nichž spolupracují centrální banky z celého světa. Například Project mBridge vytvořil prototyp platformy, kde mohou jednotlivé centrální banky a komerční banky používat své digitální měny (CBDC) ke okamžitým přeshraničním platbám a vypořádání v reálném čase [20].

Tento projekt, do něhož je zapojena Čína, Spojené arabské emiráty, Thajsko, Hongkong a nově i Saudská Arábie, dosáhl v roce 2024 stádia minimum viable product – životaschopného prototypu [21]. mBridge si klade za cíl odstranit neefektivnosti v přeshraničních platbách (vysoké poplatky, pomalost) a zlepšit finanční inkluzi v zemích, odkud se stahuje korespondenční bankovnictví [22]. Neméně důležitý je projekt Nexus, který propojuje národní platební systémy v různých zemích do jedné sítě tak, aby platby mezi státy byly okamžité podobně jako domácí převody [23].

V roce 2025 se centrální banky posunuly od pilotu k založení neziskové organizace v Singapuru, jež má tento globální systém instantních plateb uvést do praxe a zajistit jeho správu [24]. Tyto iniciativy BIS ukazují cestu k budoucnosti, kde budou peníze a platby proudit rychle, levně a bezpečně napříč hranicemi – což je cíl obzvlášť důležitý ve světě poznamenaném geopolitickými třenicemi. Pokud by totiž došlo k fragmentaci globálních finančních toků, nové digitální sítě propojující spřátelené ekonomiky mohou udržet obchod a investice v chodu.

Souhrnně vidíme, že existuje silný tlak shora (od EU, ECB, MMF, BIS) i zdola (od technologických firem a finančních inovátorů) na modernizaci finanční infrastruktury. Makroekonomické signály – inflace, fiskální expanze, narušené řetězce – odhalují zranitelnosti stávajícího systému. Digitální strategie a pilotní projekty nám současně nabízejí nástroje, jak odolnost systému posílit. Nyní je třeba tyto dvě roviny propojit a převést do konkrétních kroků v našem finančním sektoru.

Regulovaná tokenizace a digitální aktiva: nový standard trhu

Jednou z nejperspektivnějších oblastí je regulovaná tokenizace finančních aktiv. Tokenizace znamená, že například akcie, dluhopisy, ale i fyzická aktiva (nemovitosti, komodity) dostanou digitální podobu na sdílené účetní knize (typicky blockchainu). Na rozdíl od současných elektronických evidencí jde o technologii distribuované databáze, kterou mohou sdílet různí účastníci přímo. Přínosy mohou být zásadní: odstranění některých zprostředkovatelů, instantní vypořádání transakcí, provoz 24/7, snížení nákladů a lepší dostupnost investic pro klienty. Například MMF ve své Fintech zprávě uvádí, že díky tokenizaci a smart kontraktům by obchodování aktiv mohlo být levnější – sníží se protipartnerská rizika, zefektivní hledání protistrany a roste konkurence mezi zprostředkovateli [25] [26]. Současně chytré smlouvy mohou zautomatizovat plnění podmínek (kupónové platby, splatnosti atd.), což zjednoduší správu aktiv. Odhady hovoří až o desítkách miliard dolarů úspor ročně na provozních nákladech díky náhradě zastaralých procesů novou infrastrukturou [27].

Klíčové je, aby tokenizace probíhala regulovaně a s dohledem, zvláště když některá rizika nezmizí. Tokenizace sama o sobě neeliminuje tržní riziko ani riziko šoku, může dokonce propojit subjekty novými vazbami (což potenciálně zesiluje šíření krizí) [28].

Proto vítáme, že EU zvolila uvážlivý postup: nejprve vytvořila regulatorní sandbox v podobě DLT pilotního režimu, v němž si mohou účastníci osvojit technologii v menším měřítku. Zkušenosti z prvních pilotů – třeba právě z projektu CSD Prague – ukazují, že technologie je připravena. Cenné papíry lze evidovat tokenově a drobní i institucionální investoři s nimi mohou obchodovat přímo, přičemž regulatorní požadavky (KYC/AML, ochrana investorů) jsou stále splněny.

Evropská iniciativa Tokenise Europe 2025, zaštítěná Evropskou komisí a asociací německých bank, si klade za cíl učinit z EU lídra v oblasti tokenizace a ochránit evropskou finanční suverenitu [29].

Do projektu se zapojily desítky firem od velkých bank po průmyslové podniky, což svědčí o silném zájmu trhu. Tento zájem sdílíme – domníváme se, že tokenizace bude brzy standardem pro řadu typů transakcí. Pro Českou republiku a naše finanční instituce z toho plyne několik konkrétních doporučení:

– Aktivně se zapojit do pilotních projektů tokenizace – například umožnit vydávání státních dluhopisů nebo komunálních bondů v tokenizované formě. Stát by tím získal širší okruh investorů (včetně retailu) a rychlejší vypořádání. Zkušenosti Estonska či Velké Británie ukazují, že digitalizace státních cenných papírů je proveditelná a zvyšuje transparentnost.

– Podpořit vznik lokálních platforem pro obchodování tokenizovaných aktiv – například ve spolupráci bank, burzy a startupů vytvořit sekundární trh pro tokenizované akcie menších firem. To by firmám usnadnilo získat kapitál a bezpečně s ním pracovat jak naznačují aktivity CSD Prague [30]) a investorům přístup k alternativním příležitostem.

– Implementovat evropskou regulaci pro digitální aktiva – zejména nařízení MiCA, které vstupuje v platnost, a přizpůsobit národní legislativu tak, aby u nás bylo možné legálně vydávat a obchodovat tokeny kryté reálnými aktivy. Jasná pravidla posílí důvěru trhu. Zároveň regulátor (ČNB) by měl získat potřebnou expertízu k dohledu nad těmito novými instrumenty.

Věříme, že během několika let se díky těmto krokům stane tokenizace běžnou součástí finančního trhu. To mimo jiné zvýší efektivitu alokace kapitálu – úspory z rychlejšího a levnějšího vypořádání mohou být investovány jinde. Zlepší se také přístup malých investorů k aktivům, které pro ně dříve byly obtížně dosažitelné. Pro makroekonomiku to znamená odolnější finanční systém schopný pružně reagovat na šoky, neboť transakce budou transparentnější a trh likvidnější. V prostředí, kde vlády potřebují financovat velké investice (obrana, infrastruktura) a zároveň krotit inflaci, je efektivní kapitálový trh zásadní – a právě regulovaná tokenizace by se mohla stát jeho katalyzátorem.

Digitální distribuce fondů: efektivita a širší přístup

Druhou oblastí s obrovským potenciálem je digitální distribuce investičních fondů. Evropský trh podílových fondů je stále roztříštěný a tradiční způsoby distribuce (přes poradce, bankovní pobočky) mohou být nákladné a méně dostupné pro určité skupiny klientů. Digitální technologie nabízejí možnost, jak zpřístupnit fondové investice širšímu okruhu obyvatel i napříč hranicemi. Již před několika lety EU zjednodušila legislativu pro přeshraniční distribuci fondů, nyní však můžeme zajít dál a využít skutečně moderní nástroje.

Představme si platformu, kde si retailový investor během pár kliknutí v mobilní aplikaci nakoupí podílové listy fondu, třeba i od zahraničního správce, plně online. Něco takového už vzniká – v některých zemích fungují fund marketplaces, které propojují různé asset manažery s klienty digitálně.

Tokenizace fondů jde ještě dále: podílové listy (či akcie fondů) mohou být vydány jako tokeny na blockchainu. Lucembursko už upravilo své zákony, aby umožnilo evidovat akcie fondů na DLT [31], a tamní správci spouštějí první „on-chain“ fondy. Výhoda? Okamžitý přehled o vlastnické struktuře fondu, jednodušší převody mezi investory, nižší administrativní náklady a potenciálně nižší vstupní investice (token umožní dělit vlastnictví na velmi malé podíly, tedy investovat může i člověk s pár stovkami korun).

Pro banky a asset manažery v ČR to znamená příležitost inovovat distribuční kanály.

Navrhujeme několik kroků:

– Integrace fondů do digitálního bankovnictví – umožnit klientům nakupovat a prodávat fondy přímo v mobilním/internetovém bankovnictví, podobně snadno jako dnes provádějí platby. To vyžaduje investice do IT systémů a uživatelského designu, ale zvýší to pohodlí klientů a pravděpodobně i objem investic (zejména mladší generace očekává, že vše zařídí online).

– Využití digitální identity a automatizace KYC – díky BankID či evropskému eID lze výrazně zjednodušit proces ověření klienta při investování. Zkrácení a zautomatizování on-boarding procesu sníží bariéru vstupu pro nové investory. V ideálním případě by si klient mohl založit investiční účet plně online během pár minut, což je cílem i v kontextu Digitální dekády (100% služeb online).

– Pilotní tokenizované fondy – ve spolupráci s regulátorem zkusit uvést na trh pilotní verzi tokenizovaného fondu, např. fond kvalifikovaných investorů investující do inovativních startupů, jehož podíly by byly tokeny. Tento pilot by ověřil právní, technologické i provozní aspekty. Pokud by se osvědčil, mohlo by jít o vzor pro širší využití (např. u realitních fondů, kde tokenizace usnadní evidenci podílů a případně sekundární obchodování).

Digitální distribuce fondů má i sociální rozměr. V době, kdy demografické tlaky nutí reformovat důchodové systémy, je žádoucí, aby více občanů investovalo a vytvářelo si úspory. Zjednodušený přístup k fondům – třeba i s mikro-investicemi na pár kliknutí – může motivovat k investování i lidi, kteří dosud svět investic považovali za komplikovaný nebo exkluzivní. To může zvýšit míru úspor a investic v ekonomice, což je dlouhodobě prospěšné pro ekonomický růst i pro stabilitu (domácnosti s finančním polštářem lépe čelí krizím). Pro finanční sektor to znamená širší klientskou základnu a nové zdroje kapitálu. Samozřejmě je nutné dbát na finanční vzdělávání a ochranu investorů, aby digitalizace nevedla k unáhleným investicím bez porozumění rizikům. Regulátoři budou muset dohlížet, aby online distribuční platformy poskytovaly srozumitelné informace a posuzovaly přiměřenost nabízených produktů tak jako tradiční poradci.

Real-time reporting: dohled v reálném čase

Třetí oblast, kde vidíme obrovskou příležitost, je real-time reporting neboli reportování a dohled v reálném čase. Tradičně finanční instituce zasílají regulátorům výkazy a data s určitou periodicitou (měsíční, čtvrtletní). To však v dnešní dynamické době nemusí stačit. Krize se mohou rozvinout během dnů či hodin – vzpomeňme na bleskové propady trhů nebo likviditní potíže některých bank. Pokud má regulátor k dispozici data až s odstupem, reaguje pozdě. Digitální technologie ale umožňují, aby se sběr a sdílení dat z finančního systému odehrával takřka okamžitě.

Regulátoři po celém světě proto experimentují s tzv. SupTech (Supervisory Technology) a RegTech řešeními. Jde například o automatizované rozhraní (API), přes která mohou banky průběžně poskytovat agregovaná data o svých expozicích, likviditě, úvěrové aktivitě atd. Ještě dál jdou myšlenky využít distribuované knihy (DLT): pokud by např. obchod s cenným papírem proběhl na blockchainové platformě, mohl by regulátor být jedním z oprávněných uzlů a vidět transakci v reálném čase, aniž by čekal na report od účastníků. Samozřejmě vše při zachování potřebné důvěrnosti. Takový model je zatím vizí, ale technicky možný je.

V EU se prosazuje důraz na integrované datové ekosystémy – sběr dat napříč úřady a jejich chytré vyhodnocování pomocí AI [32]. Pro dohled to znamená možnost propojovat různá data (např. makroekonomická, tržní a interní data bank) a hledat varovné signály dříve, než by je odhalil člověk. Real-time reporting by umožnil centrálním bankám a dohledovým orgánům včas identifikovat například neobvyklý odliv vkladů z banky, rostoucí koncentraci rizik v určitém sektoru úvěrů nebo vznikající cenovou bublinu na trhu aktiv. V kombinaci s pokročilou analytikou by dohled mohl preventivně zasáhnout dříve, než problém přeroste v krizi. To je v prostředí zvýšených inflačních očekávání a křehké důvěry investorů nesmírně cenné – důvěra ve finanční systém se posílí, když veřejnost ví, že regulátor „vidí za roh“ a nenechá problémy eskalovat.

Pro finanční instituce by real-time reporting mohl znamenat i úlevu v dlouhodobém horizontu. Ačkoliv by to vyžadovalo značné počáteční investice do IT systémů a datové architektury, průběžné sdílení dat může nahradit desítky různých výkazů a hlášení. Banky by nemusely každý měsíc sestavovat složité reporty – data by se generovala automatizovaně z jejich systémů. To ovšem klade nároky na standardizaci dat a kompatibilitu systémů mezi bankami a regulátorem. Doporučujeme proto zahájit dialog mezi ČNB, komerčními bankami a fintech sektorem o vytvoření pilotního projektu pro průběžné reportování vybraných indikátorů. Mohlo by jít například o denní report likviditní pozice nebo kapitálové přiměřenosti v zjednodušené podobě. Postupně by se rámec rozšiřoval.

Nakonec by reporting 24/7 měl pozitivní dopad na makrostabilitu. Včasné odhalení problému (např. že nějaká banka má potíže) umožní koordinovanou reakci – ať už poskytnutí likvidity, nebo v krajním případě řízený odchod z trhu – dříve, než panika nakazí zbytek systému. V kontextu inflačních tlaků by zase real-time data o úvěrové dynamice, mzdách či spotřebitelském chování pomohla centrální bance lépe kalibrovat měnovou politiku v reálném čase, místo spoléhání na zpožděné statistiky. Jistě, určitá opatrnost je namístě – není cílem zahlcovat regulátora šumem; je třeba definovat, která data jsou podstatná. Ale trend je jasný: rychlost a přesnost informací bude konkurenční výhodou i v oblasti regulace.

Tokenizované obchodní financování posílí odolnost řetězců

Poslední oblastí, na kterou se zaměříme, je tokenizované obchodní financování. Obchodní financování zahrnuje nástroje jako akreditivy, bankovní záruky, financování dodavatelských faktur, směnky apod. Tyto instrumenty jsou krevním oběhem mezinárodního obchodu – umožňují důvěru mezi kupci a prodejci, překlenutí času mezi dodávkou zboží a platbou, a tím pádem plynulost dodavatelských řetězců. Tradičně je však obchodní financování značně papírové a administrativně náročné. Každá zásilka zboží přes půl světa generuje stohy dokumentů (konosamenty, certifikáty, celní papíry) a banky musí složitě ověřovat pravost a shodu dokumentace. To vede k prodlevám a nákladům, které v konečném důsledku zdražují zboží.

Digitální technologie mohou tuto oblast doslova revolucionalizovat. Tokenizace a DLT umožní, že namísto papírových dokumentů bude existovat jediný sdílený digitální záznam o dané transakci, ke kterému bude mít přístup vývozce, dovozce, banky, pojišťovna, celní správa i dopravce. Například akreditiv by mohl být realizován jako chytrý kontrakt: kupující banka vydá digitální akreditiv, který je programovatelný – automaticky uvolní platbu, když systém zaznamená nahrání odpovídajících elektronických dokumentů (potvrzení o odeslání zboží atd.). Tokenizované pohledávky (např. faktury) mohou být snadněji obchodovatelné – vzniknou burzy pohledávek, kde si investoři koupí token reprezentující budoucí platbu z faktury, čímž dodavatel ihned získá peníze. To zvyšuje likviditu v dodavatelském řetězci, což je klíčové zvlášť v době šoků.

Z makro pohledu má tokenizace obchodu silný stabilizační efekt. Pokud budou dodávky zboží a financování obchodu procházet digitálními kanály, mohou firmy snáze přesměrovat tok zboží, když dojde k výpadku. Představme si situaci narušení dodávek z jedné země (třeba kvůli válce nebo sankcím): firmy rychle najdou alternativního dodavatele, a díky digitálním obchodním platformám vyřídí veškeré formality prakticky okamžitě a získají financování od bank třeba i na druhé straně světa, protože datová stopa o transakci je důvěryhodná a sdílená. BIS ve svých projektech, jako je zmíněný mBridge, ukazuje, že okamžité mezinárodní platby v různých měnách jsou možné [33].

Přímo to cílí na slabiny odhalené geopolitikou: pokud by některé tradiční koridory plateb vypadly, multi-CBDC platforma typu mBridge je může nahradit a udržet obchod v chodu mezi zúčastněnými zeměmi. Podobně Project Nexus do budoucna umožní, že třeba český importér zaplatí singapurskému dodavateli okamžitě a obě strany vidí transakci v reálném čase, jako by šlo o domácí převod – to zásadně sníží zpoždění i náklady.

Abychom využili potenciál tokenizovaného obchodního financování, navrhujeme:

– Zapojení českých bank do mezinárodních pilotů digitálního obchodu – např. spolupráce s platformami jako we.trade nebo Contour, které sdružují banky a firmy za účelem digitálního akreditivu a financování. České exportně orientované banky by mohly experimentovat s vybranými klienty, nabízet jim rychlejší odbavení obchodů přes tyto platformy. Získají tím zkušenost a mohou spoluutvářet standardy.

– Právní uznání elektronických obchodních dokumentů – prosazovat implementaci zákona o elektronických dokumentech (MLETR – Model Law on Electronic Transferable Records) do českého práva.

Ten zajistí, že elektronický konosament či směnka budou právně rovnocenné papírovým. To je základní předpoklad, aby firmy a banky mohly plně přejít na digitální řešení.

– Tokenizace exportních úvěrů a pojištění – zapojit státní instituce (EGAP, ČEB) do pilotních projektů, kde by státem pojištěné exportní úvěry byly evidovány na DLT. Mohlo by to zrychlit administrativu a umožnit například lepší sdílení rizika s komerčními pojišťovnami (pokud by token exportního úvěru koupili či zaručili další partneři).

Výsledkem těchto kroků by bylo odolnější a efektivnější obchodování českých firem se světem. Zkrácení doby potřebné k vyřízení akreditivu z týdnů na dny či hodiny může rozhodnout, zda firma zvládne využít obchodní příležitost. Nižší náklady se promítnou do cen, což zmírňuje inflaci u dovozů. A hlavně, v krizových časech by digitální obchodní finance fungovaly jako tlumič otřesů – udržely by tok zboží a kapitálu i za podmínek, kdy by se starý papírový systém zadrhával.

Využijme příležitosti transformace

Makroekonomické bouře posledních let – vysoká inflace, narušené řetězce, masivní fiskální zásahy, geopolitické střety – odhalily, že stojíme na křižovatce. Buď budeme hasit jednotlivé požáry v zastaralém systému, nebo využijeme tyto otřesy jako impuls k modernizaci finanční infrastruktury. My jednoznačně volíme druhou možnost. Vidíme obrovské příležitosti v regulované tokenizaci, digitalizaci distribuce finančních produktů, v reportingu v reálném čase i v digitalizovaném obchodním financování. Tyto inovace nejsou samoúčelné – odpovídají na konkrétní problémy a potřeby, které makroekonomická situace obnažila.

EU svými strategiemi a fondy poskytuje finanční i politickou podporu, abychom mohli transformaci uskutečnit. ČNB a české instituce by měly aktivně přispět – ať už úpravou regulace, nebo účastí v pilotních projektech. Soukromý sektor, od bank přes fintech startupy po korporace, zase disponuje know-how a technologií, které je třeba do řešení zapojit. Ideální cestou je partnerství: vytvořit platformy, kde se potkají regulátor, banky, technologické firmy i akademici a společně budou inovovat s jasnou vizí cíle. Touto vizí je finanční infrastruktura pro 21. století – odolná, efektivní, inkluzivní a podporující dlouhodobý udržitelný růst.

Z makroekonomického hlediska platí, že modernizace financí není luxus, ale nutnost. Chceme-li udržet cenovou a finanční stabilitu, musíme mít nástroje odpovídající digitální době. Digitální koruna či propojení na digitální euro mohou jednou usnadnit reakci na krize likvidity. Tokenizované trhy zvýší průhlednost a sníží transakční náklady v ekonomice. Real-time data umožní včasnější a přesnější rozhodnutí v hospodářské politice. A digitální obchodní platformy zajistí, že ani v bouři geopolitických rizik se obchod nezastaví.

Transformace finanční infrastruktury tedy není samoúčelná digitalizační móda – je to odpověď na strukturální výzvy, jimž čelíme. Česká ekonomika stojí před nutností zvýšit svou produktivitu a konkurenceschopnost, potřebuje obrovské investice (do obrany, energetiky, inovací) a zároveň se musí vypořádat s demografickým tlakem na veřejné finance. To vše v prostředí, kde vnější podmínky mohou být turbulentní. Moderní, digitalizovaný finanční systém nám pomůže tyto úkoly zvládnout – umožní efektivně alokovat kapitál, lépe řídit rizika a pružně reagovat na změny.

Nesmíme promarnit šanci, kterou nám nabízí kombinace evropských iniciativ a naléhavost domácích potřeb.

Je čas konat.

Shodujeme se, že investice do digitální finanční infrastruktury by měla být prioritou stejně jako investice do dálnic či energetiky. Koneckonců, peněžní toky jsou ekonomickou infrastrukturou stejně důležitou jako ty hmotné. Vyzýváme proto všechny relevantní hráče – banky, správce aktiv, centrální banku, fintech firmy i technologické dodavatele – pojďme společně posunout náš finanční ekosystém do nové éry. Pokud tuto transformaci zvládneme, odměnou nám bude finanční sektor připravený na výzvy příštích dekád a ekonomika, která bezpečně propluje i nejistými časy.

Seznam zdrojů:

[1] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 1.2: Prognóza inflačního vývoje

[2] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 1.3: Měnověpolitické výhledy

[3] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 2.1: Predikce úrokových sazeb

[4] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 3.4: Rizika prognózy

[5] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 3.4.2: Mzdový vývoj a jeho dopady

[6] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 4.1: Analýza fiskální politiky

[7] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, příloha 2: Analýza globálních dodavatelských řetězců

[8] Zpráva o měnové politice ČNB – jaro 2025, kapitola 4.3: Strukturální rizika ekonomiky

[9] Digitální dekáda 2030, EU, část I: Cíle a vize digitální transformace

[10] Digitální dekáda 2030, EU, část II: Implementační mechanismy

[11] Digitální dekáda 2030, EU, část III: Klíčové indikátory výkonnosti

[12] Digitální dekáda 2030, EU, příloha 1: Národní digitální cíle členských států

[13] Světová banka, zpráva o kohezní politice EU (2024), sekce 3: Digitalizace a inovace v regionech

[14] Evropská centrální banka, projekt digitálního eura, technická dokumentace, kapitola 2: Koncepce a benefity

[15] Pilotní režim DLT v EU, Nařízení 2022/858, článek 3-7: Rozsah a podmínky pilotního režimu

[16] CSD Prague získal povolení pro DLT

[17] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 2: Tokenizace finančních aktiv

[18] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 3.1: Kombinované efekty digitálních měn a tokenizovaných aktiv

[19] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 5: Nová rizika digitálních finančních infrastruktur

[20] BIS Innovation Hub, projekt mBridge, závěrečná zpráva fáze 2 (leden 2025), oddíl A: Architektura systému

[21] BIS Innovation Hub, projekt mBridge, závěrečná zpráva fáze 2 (leden 2025), oddíl C: Výsledky MVP

[22] BIS Innovation Hub, projekt mBridge, závěrečná zpráva fáze 2 (leden 2025), oddíl E: Finanční inkluze a dostupnost

[23] BIS Innovation Hub, projekt Nexus, technická dokumentace (prosinec 2024), kapitola 1: Architektura propojené platební sítě

[24] BIS Innovation Hub, projekt Nexus, tisková zpráva (únor 2025): „Založení Nexus Payments Association“

[25] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 4.1: Ekonomické dopady tokenizace na trhy cenných papírů

[26] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 4.2: Smart kontrakty a tržní efektivita

[27] WEF tokenizace 2024, studie „Budoucnost tokenizovaných trhů“, sekce 3: Kvantitativní odhady úspor a efektivnosti

[28] MMF Fintech Notes 2025, kapitola 6: Systematická rizika propojených digitálních trhů

[29] Tokenise Europe 2025, strategický dokument, sekce 1: Vize evropské digitální suverenity

[30] CSD Prague DLT licence

[31] Lucemburský zákon o tokenizaci fondů (2024), kapitola II: Evidence podílů fondů na DLT

[32] EU datová strategie pro finanční sektor (2025), část III: Integrované datové ekosystémy pro dohled

[33] BIS Innovation Hub, projekt mBridge, závěrečná zpráva fáze 2 (leden 2025), oddíl D: Přeshraniční platby a vypořádání​​​​​​​​​​​​​​​​