Mohla by wCBDC pomoci při výpadku platebního systému ECB? Odpověď není jednoduchá

Poslední únorový čtvrtek zažila Evropa kritický výpadek systémů TARGET2 (T2) a TARGET2-Securities (T2S) – páteře mezibankovního vypořádání v eurozóně. Systémy byly mimo provoz během celého standardního obchodního dne a plně obnoveny byly až kolem 18:00, tedy ve chvíli, kdy obvykle přijímají poslední pokyny. Evropská centrální banka (ECB) prodloužila provoz až do půlnoci. Výpadek přišel den před koncem měsíce, což z něj udělalo mnohem vážnější incident než podobná událost v říjnu 2020.

Otázka, která logicky vyvstává, zní: Mohl by v budoucnu podobné situace řešit nebo zmírnit systém typu wholesale CBDC (wCBDC)?

Co se vlastně stalo?

Prvotní zprávy hovořily o chybě databáze, kvůli které nebylo možné přepnout na záložní systém. Později se ukázalo, že šlo o hardwarovou poruchu „infrastrukturního komponentu“, která vedla k tomu, že systém nemohl být restartován, dokud se neprovedí komplexní kontroly. ECB má sice záložní strategii (tzv. failover), ale pokud je hlavní databáze poškozena, je i její replika často „infikována“.

V takovém případě pomáhá pouze to, co internetové firmy řeší léta: možnost vrátit databázi do bezpečného bodu v čase, tzv. rollback. Ale ani to není snadné, pokud není jasné, kdy problém vznikl.

Blockchain jako redundantní řešení?

Blockchain nabízí jiný druh redundance. Namísto pouhého kopírování jedné databáze do druhé fungují validující uzly tak, že každý nezávisle ověřuje a zapisuje transakce, čímž se zvyšuje robustnost systému vůči chybám.

Ale právě v tom je i háček: blockchain je navržen pro distribuovaný konsenzus, což přináší technologickou režii, která nedává smysl, pokud je jediným zapisujícím subjektem centrální banka. Udržovat síť uzlů pro redundanci je v takovém případě drahé a neefektivní.

A co by přinesla wCBDC?

Na první pohled se zdá, že wholesale CBDC, jako je například francouzský DL3S, by mohla fungovat jako paralelní platební systém. Ale realita je složitější. Většina současných wCBDC pilotních projektů není navržena jako náhrada RTGS, ale jako infrastruktura pro vypořádání tokenizovaných aktiv, například digitálních dluhopisů nebo tokenizovaných vkladů.

Navíc i v případě, že by systém wCBDC běžel, musel by čerpat prostředky z RTGS systému, nebo by banky musely předem převést likviditu (například prostřednictvím tzv. escrow účtů). Pokud je RTGS mimo provoz, nemá wCBDC z čeho čerpat – nebude mít likviditu a stane se také nefunkčním.

ECB má sice záložní systém ECONS II, ale jeho funkčnost je omezená – umožňuje například vypořádání zahraničních plateb do CLS nebo maržových výzev centrálním protistranám (CCP). Pro běžné mezibankovní platby ale nemá plnou funkcionalitu TARGET2, a jeho využití k doplňování wCBDC účtů by vyžadovalo dodatečné kolaterály od bank.

Tokenizované vklady: Skrytý potenciál?

Zajímavou, byť zatím futuristickou variantou, by byl systém tokenizovaných vkladů, kde by banky držely své digitální prostředky přímo na blockchainu. V takovém případě by se wCBDC mohla stát alternativní základnou pro vypořádání, bez nutnosti přímé vazby na RTGS.

Ale – jak výstižně poznamenává Ledger Insights – takový scénář je ještě daleko. Vyžaduje masivní onboardování komerčních bank, napojení na jejich vnitřní systémy, změnu regulatorního rámce a hlavně důvěru, že wCBDC a tokenizované vklady obstojí v krizových situacích.

Závěr: wCBDC jako nástroj pro budoucnost, ne pro krizové zálohování

Aktuální incident ukazuje, že současná bankovní infrastruktura zůstává zranitelná, i přes víceúrovňové zálohování. wCBDC může být v budoucnu součástí robustnějšího systému, ale zatím není technicky, legislativně ani funkčně připravena sloužit jako plnohodnotná záloha RTGS.

Zdroj: TKNZE