DLT depozitář a tokenizační infrastruktura: exponenciálně výdělečné know-how pro moderní banky, pojišťovny, burzy a stát má však také svá významná rizika

V nejbližší době se začne odehrávat tichá, ale hluboká transformace, která zásadně promění fungování finančních, pojišťovacích i veřejných institucí. Nedávné rozhodnutí amerického OCC, které znovu umožní bankám provozovat validátorské nody v DLT systémech, otevírá přímou cestu k tomu, aby se tokenizace stala základem nového regulačního paradigmatu. Rozdíl oproti dřívějším experimentům je v tom, že tentokrát jde o zcela regulovaný, licencovaný a bezpečně provozovaný systém, který nestojí mimo stát – ale uvnitř něj. A to je zásadní.

V článku Ledger Insights se mimo jiné uvádí, že banky a tradiční finanční instituce po celém světě volají po tom, aby se mohly zapojit do digitální ekonomiky bez zbytečné byrokracie. Největší americké asociace (včetně ABA, SIFMA a Bank Policy Institute) vyzvaly Bílý dům, aby bankám umožnil přímé zapojení do digitálního světa, bez potřeby každé jednotlivé činnosti zvlášť schvalovat. OCC na to reagovalo a postupně se začne uvolňovat prostředí – nejen v USA, ale díky síle amerických bank a jejich napojení na evropské struktury téměř okamžitě i v EU a České republice. Co totiž začíná v USA, velmi rychle pokračuje ve Frankfurtu, Paříži i v Praze. A bude se to hodit.

Do České republiky to dorazí mílovými kroky. Ne protože bychom tlačili na změnu, ale protože systém nad námi se přeskupuje. Nadnárodní banky, fondy, platformy i burzy začnou přecházet na validované, regulatorně řízené infrastruktury – a Česko se bude muset přizpůsobit, pokud bude chtít zůstat připojeno k oběhu kapitálu, pojištění a mezinárodním datovým tokům. Tyto změny se odehrají na pozadí – ale s dopadem do každodenní realitu firem, státu i občanů.

Aby se tato proměna mohla odehrát hladce a bez zbytečného odporu, musí vzniknout nová a komplexní infrastruktura, která propojí všechny klíčové aktéry do jednoho funkčního celku. A přitom každému z nich poskytne to, co skutečně potřebuje.

Základním pilířem bude DLT depozitář – tedy centrální úložiště digitálních aktiv, tokenů a transakcí, které budou spravovány regulovaným subjektem. Takový depozitář bude zajišťovat nejen správu a úschovu aktiv, ale může být přímo napojen na blockchainovou síť, řízenou prostřednictvím regulovaných validátorských nodů. Tento prvek nebude jen technický – bude právní, provozní a zároveň ekonomický. Právě DLT depozitář – například CSD Prague – se stane první vrstvou důvěry, bez které by žádná banka, pojišťovna ani stát nemohly nové systémy přijmout. Umožní také, aby každý token – ať už akcie, nemovitost, úvěr nebo pojištění – měl pevné právní zakotvení a byl uchováván v prostředí, které splňuje všechny požadavky regulace i compliance.

Nad tímto pilířem bude stát infrastrukturní vrstva – tedy prostředí, ve kterém budou fungovat banky, fondy, pojišťovny, burzy, směnárny a další subjekty, které budou nabízet konkrétní služby. Tyto instituce budou využívat rozhraní, které jim umožní provádět úkony jako dnes – jen efektivněji, bezpečněji a v reálném čase. Změní se ale to, že všechny jejich činnosti budou od začátku koncipovány digitálně a zároveň s možností okamžité kontroly a reportingu.

Další vrstvu bude tvořit blockchainová síť, ale na rozdíl od otevřených kryptosystémů bude tato síť řízena prostřednictvím licencovaných validátorů. A také zde vzniknou zcela nové byznysové modely. Validátorské nody se stanou výdělečnou a vysoce specializovanou službou. Každý validátor – ať už banka, státní orgán, depozitář, asociace, komora, ministerstvo nebo jiná instituce – bude moci provozovat uzel, který bude potvrzovat transakce, zajišťovat compliance, vykonávat automatickou kontrolu oprávnění a v reálném čase zabezpečovat chod sítě. Validátor bude odměňován podle rozsahu validace, kvality služeb i reputace. A stane se přirozeným centrem důvěry v digitálním prostoru. Zatímco doposud měla většina validace podobu „neviditelné techniky“, nyní se z něj stává zcela regulovaný a transparentní nástroj, navíc autonomní s asistencí AI. A vydělá na něm každý, kdo získá licenci správce nodu, protože je snadné jej efektivně provozovat – banky, stát, ale i nové specializované firmy.

Další část infrastruktury představuje vrstvu AI – umělé inteligence, která bude zajišťovat reporting, analýzu a dohled nad systémem. Každý uživatel, instituce či státní orgán bude mít přístup ke své úrovni dat – ale jen a pouze na základě své certifikace, oprávnění, licence nebo prověrky. FAU nevidí to, co Policie. Centrální banka nevidí to, co správce fondu. Pojišťovna bude mít přístup ke všem potřebným datům klienta. Vše bude rozděleno podle definovaných stupňů přístupu a každému účastníkovi bude AI překládávat surová data do formy, kterou potřebuje: pro rozhodování, kontrolu, compliance, řízení rizik nebo operativní zásah.

Tato architektura však nebude fungovat bez aplikací – a právě aplikační vrstva bude tím, co propojí celý ekosystém s koncovými uživateli. Každá instituce, banka, pojišťovna nebo burza bude mít možnost provozovat vlastní aplikaci – ve white-label režimu, pod svým brandem, ale nad společnými standardy. V těchto aplikacích se bude odehrávat monetizace produktů, služeb, poplatků i datových toků. A právě zde budou muset být pečlivě nastaveny incentivy: uživatelé budou motivováni službou, partneři výnosem, stát dohledem a celý ekosystém růstem. Pokud bude aplikační vrstva navržena správně, bude to právě ona, kdo zajistí, že celý systém bude pro lidi „použitelný“, přehledný a ziskový zároveň.

Vývoj takového systému však nebude levný. Bude si vyžadovat roky práce, investice do vývoje, výzkumu, právního rámce, integrací, testování a ladění tokenomiky systému. Budou se muset propojit špičkové týmy právníků, bankéřů, developerů, bezpečnostních analytiků i regulačních expertů. Avšak – pokud by někdo takové know-how již vlastnil, bylo by to, a to pro celou společnost, nesmírně cenné. Pokud by existoval systém, který by uměl propojit všechny vrstvy, zapojit banky, stát, pojišťovny, burzy i technologické firmy do jedné architektury, kde se každý účastník může aktivně nebo i pasivně podílet na růstu, stabilitě a zisku, pak by jeho hodnota byla zcela mimořádná.

A pokud by takové know-how bylo k dispozici právě teď – v okamžiku, kdy se Evropa připravuje na masivní digitalizaci a EU otevírá obrovské dotační zdroje pro DLT, AI, bezpečnost a digitální správu – pak by na realizaci takového systému vydělal doslova každý: IT vendor, integrační partner, poradenská firma, technologický startup, bankéř, depozitář, burza, centrální banka, ale také například NUKIB, ČNB, FAU, NCOZ, BIS, ministerstva… všichni. Každý využije vlastní brand, získá vlastní aplikaci s promyšlenou motivací a společný základ. A pokud by byl systém skutečně navržen nativně a srozumitelně, nemusel by se nikdo nic učit. Jen by se přirozeně zapojil.

A právě zde vstupuje do hry DLT depozitář jako jeden z klíčových pilířů celé budoucí infrastruktury, protože právě on startuje moderní závod o mimořádně hodnotné a dlouhodobě výdělečné ceny. Aby však získal skutečný význam a nalezl validní business case, bude muset pochopit všechny systémové vrstvy – od logiky aplikací přes potřeby finančních institucí až po kontrolní mechanismy státu. Musí rozumět incentivám, které motivují uživatele na všech úrovních, musí vnímat lidské potřeby a současně přinášet vlastní inovace, které jej v moderním prostředí posunou dál. Pokud depozitář dokáže pochopit, že všechny nové aplikace – od bankovních až po pojišťovací, od burzovních až po realitní – mohou využívat jeho služby právě tehdy, když se k nim připojí tradiční uživatelé, vytvoří se nové produkty a začnou se poskytovat moderní služby, pak se jeho role stane nenahraditelnou.

Infrastruktura regulované tokenizace, pokud jej inovátorská společnost rozvíjela po řadu let poctivě a v koncepční rovině, tak nyní získává konkrétní obrysy pro monetizaci produktů a služeb doslova pro každého uživatele současného tradičního trhu, a navíc, což je mimořádně důležité zmínit, tím nese komplexní řešení s uceleným systémem incentiv všemi vrstvám – od uživatelských aplikací (trh) přes komerční služby (finanční firmy) až po samotný regulovaný blockchain (poskytovatelé licencí, dohled, složky). Také blockchain musí být navržen specificky pro tokenizaci finančních aktiv a jeho validaci tak, aby ji mohly zajišťovat klíčové instituce finančního trhu, mezi něž patří centrální banka, burza, centrální depozitář, pojišťovny i relevantní státní orgány. Takto vystavěná infrastruktura má potenciál stát se standardem pro regulovanou tokenizaci a přinést všem účastníkům trhu mimořádné ekonomické výhody – ovšem jedině za předpokladu, že bude správně pochopena a včas a cíleně podpořena. V současnosti totiž například Evropská centrální banka (ECB) i další autority poukazují na nedostatek kvalitních business kejsů v oblasti kryptoaktiv, což pramení z přetrvávajícího nepochopení, jak vytvořit efektivní most mezi kryptotechnologiemi a tradičním finančním systémem (přestože toto řešení již v ČR existuje, je funkční a v souladu se všemi regulatorními i zákonnými pravidly).

Neméně důležité také je, aby architektura této nové infrastruktury byla od počátku navržena se striktně asistentskou rolí pro umělou inteligenci (AI) – ta má pomáhat s komunikací, reportingem a analýzami dat, nikoliv samostatně rozhodovat či dokonce nahrazovat lidský faktor ve vývoji. Současný trend propouštění juniorních pracovníků ve prospěch AI sice přináší krátkodobé úspory, z dlouhodobého hlediska však povede k nedostatku seniorních odborníků schopných činnost AI kontrolovat a usměrňovat. Konkrétní příklad: juniorní programátor využívající AI k tvorbě kódu sice rychle dosáhne výsledku, ale nedokáže jej důkladně otestovat a odladit – vzniká tím technický dluh, rostoucí objemy dat a fragmentovaná řešení představující latentní rizika, jež se mohou naplno projevit až s odstupem času. Proto je nezbytné, aby vývoj a integrace této nové tokenizační infrastruktury probíhaly pod pečlivým dohledem zkušených expertů na regulovanou tokenizaci i z tradičního finančního sektoru, nikoli výlučně pod supervizí krypto-nadšenců, kteří často nerozumí systémové logice finančního řízení a významu klíčových entit typu centrálního depozitáře. Autority mají tedy dnes jedinečnou příležitost najít odborníky na regulovanou tokenizaci a využít jejich poznatky z tohoto, v současnosti mimořádně rychle rostoucího a poptávaného oboru.

Získat takové odborníky a know-how by bylo jako najít vybroušený briliant, kterého hodnota by celou naši zemi pozvedla na zcela novou úroveň.

Jak se říká: Je lepší být první, než být později nejlepší.

Třeba takový briliant, v podobě hotového know-how připomínající unikátní hodinový stroj, již v naší zemi existuje a teď nastal přesně ten správný okamžik po něm natáhnout ruku. Stačí jej jen chytře zvednout, očistit od nánosu bahna a špíny a poté využít jeho mimořádné kvality, které se mnoho let formovaly, ke společnému růstu.

Zdroj: https://www.ledgerinsights.com/occ-banks-crypto-permission-dropped/