Digitální euro prošlo výborem ECON. Pro tokenizaci je to signál, že Evropa staví veřejnou peněžní vrstvu digitálních trhů

Základ článku: autorský text vychází především z tiskové zprávy Evropského parlamentu k přijetí pozice výboru ECON k digitálnímu euru, z materiálů ECB k pilotu digitálního eura, z analýzy CoinGeek k postupu legislativy a z širšího kontextu evropské diskuse o digitálních penězích, stablecoinech, tokenizovaných depozitech a peněžní vrstvě pro budoucí digitální trhy.

Evropské digitální euro udělalo další důležitý krok. Výbor pro hospodářské a měnové věci Evropského parlamentu, tedy ECON, přijal 23. června 2026 svou pozici k balíčku jednotné měny, jehož součástí je i legislativa k digitálnímu euru. Návrh na zřízení digitálního eura prošel poměrem 43 hlasů pro, 14 proti a 1 se zdržel.

Nejde ještě o finální schválení. Text musí projít dalšími kroky v Evropském parlamentu a následně jednáním s Radou. Přesto je to významný milník. Digitální euro se po letech debat posouvá z obecné koncepce do legislativní fáze, ve které se začínají rozhodovat konkrétní parametry: soukromí, limity držby, offline použití, role bank, poplatky, přijímání plateb a vztah k hotovosti.

Z pohledu tokenizace je to důležitější, než se může na první pohled zdát. Digitální euro není tokenizovaný cenný papír, není stablecoin a není tokenizovaný depozit. Přesto je součástí stejné širší otázky: jakou peněžní vrstvu bude Evropa používat v digitální ekonomice.

Tokenizovaný trh totiž nebude stát jen na tom, že se aktivum zapíše do digitální evidence. Potřebuje také důvěryhodné digitální peníze. Potřebuje platební a settlementovou vrstvu, která bude regulovaná, dostupná, interoperabilní a právně jasná. Digitální euro je jednou z odpovědí na tuto potřebu — zejména v retailových platbách, ale nepřímo i v širší infrastruktuře digitálních financí.

Je potřeba hned na začátku opravit jednu častou zkratku. Digitální euro není vhodné automaticky označovat jako „blockchainové euro“. Evropský parlament jej popisuje jako novou elektronickou formu peněz vydávanou ECB, použitelnou online i offline. Online platby mají být zpracovávány přes account-based systém, offline platby přímo přes lokální úložná zařízení. Nejde tedy o jednoduchý příběh „euro na blockchainu“. Jde o návrh veřejných digitálních peněz centrální banky s vlastní platební architekturou.

To je důležité pro přesné pochopení. Digitální euro není kryptoaktivum. Není soukromě vydaný stablecoin. Není investiční produkt. Má být digitální formou veřejných peněz, doplňkem hotovosti a platební alternativou, která sníží závislost Evropy na neevropských platebních poskytovatelích.

Právě suverenita je hlavní politická linka celého projektu. Evropský parlament zdůrazňuje, že digitální euro má občanům a firmám nabídnout soukromý, bezpečný a inovativní způsob platby a zároveň snížit závislost na neevropských poskytovatelích. To není okrajová formulace. Evropa si stále silněji uvědomuje, že platební infrastruktura je strategická infrastruktura. Pokud je digitální placení závislé na několika globálních soukromých sítích mimo EU, vzniká technologická, datová i geopolitická závislost.

Digitální euro má být jedním z nástrojů, jak tuto závislost snížit.

Zároveň ale evropský návrh ukazuje, že CBDC nemá nahradit hotovost ani soukromé platební služby. Fernando Navarrete Rojas jako zpravodaj návrhu výslovně říká, že digitální euro má hotovost doplňovat, nikoli ji nahrazovat. Evropský přístup tedy nestaví digitální euro proti hotovosti ani proti soukromým platebním řešením. Snaží se vytvořit kombinovaný model: hotovost, soukromé platby a digitální veřejné peníze mají fungovat vedle sebe.

To je velmi důležité. Digitální euro nebude úspěšné, pokud bude vnímáno jako povinná státní aplikace proti bankám nebo proti hotovosti. Může uspět jen tehdy, pokud bude prakticky použitelné a současně nebude narušovat existující finanční systém víc, než je nezbytné.

Proto návrh pracuje s limity držby. Cílem je zabránit tomu, aby občané ve velkém přesouvali bankovní depozita do digitálního eura, zejména v období stresu. Pokud by digitální euro fungovalo jako neomezený bezpečný účet u centrální banky, mohlo by při krizi urychlit odliv peněz z komerčních bank. To by mohlo ohrozit úvěrování, likviditu a finanční stabilitu.

ECON proto navrhuje, aby existoval strop na množství digitálních eur, které může jednotlivec držet. Konkrétní výši nemá stanovovat samotný legislativní text. Má ji určit Evropská komise na základě doporučení ECB a pravidelně ji přezkoumávat alespoň každé dva roky. Parlament zároveň chce mít v tomto procesu plné rozhodovací pravomoci.

Firmy mají mít ještě přísnější režim. Neměly by digitální euro držet jako běžný zůstatek, pouze dočasně kumulovat příchozí platby, a to maximálně po dobu 24 hodin. To dává logiku: digitální euro má být platební nástroj, ne firemní treasury parkoviště ani alternativa k bankovním účtům.

Stejné myšlení je vidět i v zákazu úročení. Digitální euro nemá nést ani kladný, ani záporný úrok. To je důležité z hlediska finanční stability i politické přijatelnosti. Pokud by digitální euro neslo úrok, mohlo by soutěžit s bankovními vklady a money market produkty. Pokud by neslo záporný úrok, vyvolalo by silnou nedůvěru veřejnosti. Nulové úročení z něj dělá platební instrument, nikoli investiční nástroj.

Z pohledu tokenizace je tato hranice klíčová. Digitální peníze budou mít různé funkce. Stablecoin může sloužit jako otevřený settlementový nebo platební token. Tokenizovaný depozit jako bankovní peníze pro korporátní vztahy. Tokenizovaný money market fund jako výnosová vrstva likvidity. Digitální euro jako veřejné digitální peníze centrální banky pro retailové platby a důvěryhodnou platební kotvu.

Každý nástroj má jinou funkci. Pokud se tyto funkce zamění, vzniká riziko.

Digitální euro také silně pracuje s offline režimem. To je jeden z jeho nejzajímavějších prvků. Offline platby by měly fungovat přes lokální úložiště v zařízení a měly by být podobné hotovosti. Pokud by uživatel zařízení ztratil, offline digitální peníze by mohly být ztraceny bez nároku na refundaci. To je tvrdé, ale logické: offline funkce se má přiblížit hotovosti, ne bankovnímu účtu s plnou obnovitelností.

Offline režim má význam nejen pro soukromí, ale i pro odolnost. Digitální platební infrastruktura musí fungovat i při výpadcích internetu, elektřiny nebo komerčních sítí. Pokud má Evropa snížit závislost na soukromých platebních platformách, potřebuje systém, který není křehký jen proto, že vypadne jedna aplikace nebo zahraniční síť.

Soukromí je druhý klíčový pilíř. Evropský parlament zdůrazňuje privacy-by-design a privacy-by-default. Návrh počítá s technologiemi typu zero-knowledge proofs, které mají umožnit ověření transakce bez zbytečného odhalování osobních údajů. ECB by podle pozice výboru neměla mít přístup k osobním identifikačním datům.

To je politicky zásadní. Odpor vůči CBDC často stojí na obavě, že stát získá přímý dohled nad každou platbou občana. Pokud digitální euro nemá narazit na nedůvěru, musí být ochrana soukromí nejen slib, ale konstrukční vlastnost systému. Zároveň ale platí, že digitální euro nemůže být zcela anonymní nástroj bez jakýchkoli kontrol. EU bude muset najít rovnováhu mezi soukromím, AML/CFT požadavky, sankcemi a provozní bezpečností.

Tato rovnováha nebude jednoduchá.

Distribuční model také ukazuje, že banky a platební poskytovatelé zůstávají součástí systému. Digitální euro nemá být čistý přímý vztah občan–ECB bez prostředníků. Distribuovat jej mají banky, e-money poskytovatelé, pošty a regulovaní crypto-asset poskytovatelé. Základní služby mají být pro uživatele zdarma. Extra služby mohou být zpoplatněny, ale poplatky pro obchodníky a mezi poskytovateli mají být limitovány.

To je hybridní model. Veřejné peníze vydá ECB, ale kontakt s uživatelem a distribuční vrstva zůstane v rukou regulovaných poskytovatelů. Je to podobné jako v jiných částech digitální finanční infrastruktury: stát nebo centrální banka poskytne základní kotvu, trh vytvoří aplikace, služby a uživatelskou vrstvu.

Pro banky je to dvojí zpráva. Na jedné straně digitální euro nepřichází jako čistá disintermediace, protože banky mají hrát roli distributorů. Na druhé straně budou muset nést náklady, upravit systémy, integrovat nové platební nástroje a vyrovnat se s tím, že část každodenního placení se může přesunout do nové veřejné infrastruktury.

To je jeden z důvodů, proč byl projekt tak dlouho politicky citlivý. Banky se obávají nákladů, ztráty výnosů, odlivu depozit a konkurence vůči existujícím platebním produktům. Evropský parlament se jim snaží vyjít vstříc přes holding limits, nulové úročení, dočasné držení pro firmy a zachování distribuční role bank. Výsledek je kompromis.

Z pohledu uživatele bude úspěch digitálního eura záviset na jednoduché otázce: proč bych jej měl používat?

Evropská suverenita je silný argument pro regulátory a politiky, ale běžný uživatel řeší pohodlí, bezpečnost, dostupnost, cenu a důvěru. Pokud digitální euro nebude fungovat lépe než současné aplikace, karty nebo instantní platby, adopce může být slabá. Pokud ale nabídne bezplatné základní služby, offline platby, vysoké soukromí, univerzální přijetí a evropskou interoperabilitu, může mít reálný smysl.

Pro obchodníky bude důležité hlavně zpoplatnění a integrace. Pokud digitální euro sníží náklady na přijímání plateb a zjednoduší přeshraniční evropské platby, může být atraktivní. Pokud přinese jen další povinnou platební metodu bez jasného přínosu, odpor trhu poroste.

Pro tokenizaci je nejdůležitější širší dopad. Digitální euro samo o sobě není řešením tokenizovaných kapitálových trhů. Pro wholesale tokenizaci budou relevantnější projekty jako Pontes, wholesale central bank money, tokenizované depozity, stablecoiny nebo tokenizované MMF. Digitální euro ale vytváří důležitý standard: Evropa chce mít veřejné digitální peníze a nechce ponechat digitální peněžní vrstvu pouze soukromým nebo mimoevropským hráčům.

To je strategická změna.

Pokud budou v Evropě existovat digitální veřejné peníze pro retail, wholesale centrálněbankovní settlement pro trhy, tokenizované depozity pro bankovní vztahy a regulované stablecoiny pro některé přeshraniční use cases, vznikne vícevrstvá digitální peněžní architektura. Tokenizace aktiv pak nebude stát ve vzduchu. Bude mít peněžní protistranu.

Bez peněžní vrstvy je tokenizace neúplná.

Můžeme tokenizovat dluhopis, fond, akcii nebo kolaterál. Ale dokud není jasné, čím se platí, jak se vypořádává a kde vzniká finalita, trh nebude institucionálně robustní. Digitální euro je jeden dílek této skládačky — spíše retailový a platební než kapitálově-tržní, ale stále důležitý.

Z evropského pohledu je zde ještě jeden důležitý rozměr: konkurence stablecoinů. Dolarové stablecoiny už dnes dominují globálnímu stablecoinovému trhu. Pokud by digitální obchod, tokenizované fondy, cross-border platby a treasury začaly ve velkém používat dolarové stablecoiny, Evropa by mohla digitálně importovat další vrstvu dolarové dominance. Digitální euro má být jednou z odpovědí na tuto hrozbu.

To neznamená, že digitální euro nahradí stablecoiny. Pravděpodobnější je koexistence. Stablecoiny mohou mít roli v otevřených digitálních sítích a přeshraničních tokenech. Tokenizované depozity mohou mít roli v bankovním sektoru. Digitální euro může poskytovat veřejnou platební kotvu a evropskou alternativu pro každodenní digitální placení. Důležité bude, aby tyto vrstvy byly interoperabilní a aby uživatel i instituce věděli, jaký právní nárok drží.

Právě právní jasnost je klíč. Digitální euro bude přímé peníze centrální banky. Stablecoin je závazek emitenta krytý rezervami. Tokenizovaný depozit je závazek banky. Tokenizovaný MMF je podíl ve fondu. Z pohledu uživatele se to může v peněžence tvářit podobně. Z právního, rizikového a regulatorního pohledu jde ale o různé světy.

Budoucí digitální peněženky proto budou muset umět tyto rozdíly jasně ukázat. Nejen designově, ale regulatorně. Uživatel musí vědět, zda drží veřejné peníze, bankovní peníze, soukromý stablecoin, fondový podíl nebo investiční produkt. Pokud se vše smíchá do jednoho „digitálního zůstatku“, vznikne chaos.

ECON vote je proto dobré číst jako součást širší evropské snahy o kategorizaci digitálních peněz. MiCA řeší crypto-assets a stablecoiny. Bankovní sektor řeší tokenizované depozity. ECB řeší digitální euro a wholesale settlement. ESMA řeší data a dohled nad kapitálovými trhy. DLT Pilot Regime řeší tokenizované finanční nástroje. Všechny tyto vrstvy se postupně spojují do jedné infrastruktury.

Evropa zatím nemá hotový digitální finanční trh. Ale začíná skládat jeho stavební bloky.

Je potřeba zůstat střízlivý. Digitální euro může narazit na odpor veřejnosti, bank, obchodníků nebo členských států. Může být příliš složité, drahé nebo málo atraktivní. Soukromé platební aplikace mohou zůstat pohodlnější. Stablecoiny mohou získat silnější globální adopci. A pokud se nepodaří dobře vysvětlit soukromí, celý projekt může politicky trpět.

Ale nelze přehlédnout, že digitální euro řeší skutečný problém: Evropa nechce být v digitálních platbách a digitálních penězích pouze uživatelem cizí infrastruktury.

To je pro Tokenizace.cz hlavní pointa. Tokenizace není jen o aktivech. Je o infrastruktuře důvěry. A peníze jsou její základní vrstva. Pokud má Evropa budovat tokenizované fondy, digitální dluhopisy, DLT settlement, tokenizované depozity a regulované stablecoiny, potřebuje také jasnou odpověď na otázku veřejných digitálních peněz.

Digitální euro tuto odpověď neposkytuje celé. Ale posouvá ji o krok dál.

Závěr je praktický. Schválení pozice výboru ECON neznamená, že digitální euro je hotové. Znamená, že Evropa se přiblížila rozhodnutí, jak bude vypadat veřejná digitální peněžní vrstva pro občany a firmy. Návrh stojí na několika pilířích: online i offline použití, ochrana soukromí, omezení držby, nulové úročení, distribuce přes regulované poskytovatele a zachování hotovosti.

Pro tokenizaci je význam jasný. Digitální aktiva potřebují digitální peníze. A digitální peníze potřebují pravidla, důvěru, soukromí, interoperabilitu a právní jistotu. Digitální euro je proto méně příběhem o nové aplikaci v telefonu a více příběhem o tom, zda Evropa dokáže postavit vlastní peněžní infrastrukturu pro digitální kapitálový trh.

Odkazy a zdroje

European Parliament — Digital euro: MEPs want to ensure sovereignty, privacy and financial stability, 23. června 2026.

ECB — Digital euro pilot, 2026.

ECB — Central bank money for the digital era, 2026.

CoinGeek — EU finance committee advances digital euro bill, 25. června 2026.

Reuters — Digital euro clears key hurdle as EU seeks to break free from U.S. credit cards, 23. června 2026.

Bank of Italy — The digital euro: a further step forward by the European Parliament, červen 2026.

European Commission — Single currency package / proposal on the establishment of the digital euro.

ECB — Preparation phase and progress reports on the digital euro.