Británie i EU přehodnocují stablecoiny. Nejde už o „krypto“, ale o standard budoucích digitálních peněz

Základ článku: autorský text vychází především z projevu Sarah Breeden z Bank of England, konzultace Evropské komise k MiCA, projevu Christine Lagarde k budoucnosti stablecoinů a z informací o rozšíření evropského bankovního konsorcia Qivalis.

Debata o stablecoinech v Evropě se během května 2026 výrazně změnila. Už nejde jen o to, zda mají být stablecoiny povolené, zakázané nebo přísně regulované. Skutečná otázka je hlubší: jak má vypadat budoucí digitální peněžní infrastruktura, ve které budou vedle sebe existovat bankovní depozita, tokenizované depozity, stablecoiny, centrální bankovní peníze a možná i retailové CBDC.

Bank of England v projevu Sarah Breeden popsala vizi „multi-money“ systému, ve kterém mají lidé vedle tradičních bankovních vkladů používat také tokenizované bankovní depozity, regulované stablecoiny a potenciálně digitální libru. Cílem není vytvořit chaos peněz, ale zajistit, aby „libra byla libra“ bez ohledu na emitenta — tedy aby různé formy peněz byly robustní, směnitelné a důvěryhodné.

To je důležitý posun. Británie už neřeší stablecoiny pouze jako riziko. Řeší je jako jednu z možných forem peněz v budoucím platebním a settlementovém systému. Bank of England zároveň potvrdila, že u systémových stablecoinů zveřejní návrh pravidel v červnu 2026 a chce je finalizovat do konce roku. Zároveň zvažuje, zda místo limitů na držbu jednotlivci a firmami použít dočasné limity na celkové množství vydaného stablecoinu, což by mohlo lépe umožnit korporátní a vysokohodnotové platební use cases.

Současně Bank of England jasně odděluje stablecoiny od bankovních depozit. Bankovní skupiny by podle Breeden mohly stablecoiny vydávat, ale přes ne-depozitní a insolvency-remote entitu, s odlišným brandingem od vkladů. Důvod je praktický: klient nesmí zaměnit pojištěný bankovní vklad za stablecoin, který pojištěný není. Tady je vidět regulatorní jádro celé debaty — inovace ano, ale bez rozmazání rozdílu mezi depozitem a soukromým tokenem.

Ještě důležitější je wholesale rovina. Bank of England chce do Digital Securities Sandbox rozšířit škálu settlement assets nejen o tokenizované depozity, ale také o regulované stablecoiny v librách i cizích měnách. To znamená, že stablecoiny se začínají posouvat z retailového krypto tématu do infrastruktury tokenizovaných cenných papírů a velkoobchodního vypořádání.

Evropská unie jde podobným směrem, ale přes jinou logiku. Evropská komise 20. května 2026 spustila konzultaci k fungování MiCA. Sama uvádí, že MiCA vytvořila harmonizovaný rámec pro kryptoaktiva, stablecoiny, jejich emitenty a poskytovatele služeb, ale trh i mezinárodní regulatorní prostředí se od přijetí MiCA dále vyvíjejí. Komise proto zkoumá, zda je současný rámec stále „fit for purpose“. Konzultace je otevřená do 31. srpna 2026.

Jinými slovy: Evropa nepřiznává selhání MiCA. Přiznává, že stablecoinový trh, americká regulace, tokenizace a globální platební infrastruktura se vyvíjejí tak rychle, že i nový evropský rámec může potřebovat úpravy. To je pro trh důležité. MiCA byla startovní regulace, ne konečný stav digitálních peněz.

Do této debaty vstupuje i Christine Lagarde. Prezidentka ECB ve svém květnovém projevu upozornila, že stablecoiny mají dvě různé funkce: peněžní a technologickou. Podle Lagarde je potřeba tyto funkce oddělit, protože pokud Evropě jde hlavně o technologické výhody — rychlejší settlement, sdílenou infrastrukturu, přeshraniční dostupnost a programovatelnost — nemusí být automatickou odpovědí podpora eurových stablecoinů jako takových.

Lagarde tím neodmítá tokenizaci ani digitální finanční infrastrukturu. Naopak připouští, že technologie může pomoci vytvořit novou přeshraniční infrastrukturu pro emisi, obchodování a settlement. Její kritika míří jinam: Evropa nemá slepě kopírovat americký stablecoinový model jen proto, že USA podporují dolarové stablecoiny. Má se ptát, jakou architekturu peněz opravdu potřebuje.

Tady vzniká velmi zajímavé napětí. ECB je skeptická k tomu, aby eurové stablecoiny byly samy o sobě strategickou odpovědí na dolarovou dominanci. Část evropských bank ale současně rychle staví vlastní eurovou stablecoinovou infrastrukturu. Konsorcium Qivalis oznámilo, že se k němu připojilo dalších 25 bank, čímž počet členů vzrostl na 37. Projekt plánuje spustit regulovaný euro-denominated stablecoin ve druhé polovině roku 2026, pokud získá regulatorní schválení.

To není detail. Qivalis ukazuje, že bankovní sektor nechce nechat stablecoinový prostor pouze kryptofirmám nebo americkým emitentům. Evropské banky chápou, že pokud se on-chain finance, tokenizované cenné papíry, přeshraniční platby a treasury management budou opírat hlavně o dolarové stablecoiny, euro ztratí význam v nové digitální vrstvě finančního systému. ING k projektu uvádí, že stablecoiny se stále více používají ve wholesale bankingu pro přeshraniční platby, treasury management a settlement finančních aktiv na blockchainu, přičemž dnešní aktivita je silně dolarová.

Z regulatorního pohledu se tak Evropa dostává do velmi citlivé rovnováhy. Na jedné straně nechce podporovat stablecoiny tak volně, aby vzniklo riziko runů, odlivu bankovních depozit, regulatorní arbitráže nebo oslabení měnové politiky. Na druhé straně nechce zůstat pouze opatrným regulátorem cizích peněžních nástrojů. Pokud se euro nemá stát slabým hráčem v digitálním settlementu, musí vzniknout evropská peněžní vrstva pro tokenizované trhy.

Pro banky je klíčové rozlišovat tři nástroje. Stablecoin je soukromě vydaný token navázaný na měnu, obvykle krytý rezervami. Tokenizovaný depozit je digitální reprezentace bankovního vkladu v regulovaném bankovním systému. Digitální euro nebo digitální libra jsou peníze centrální banky. Tyto nástroje mohou soutěžit, ale v reálné infrastruktuře se budou spíše doplňovat podle use case: retailové platby, wholesale settlement, tokenizované cenné papíry, treasury, kolaterál, přeshraniční platby nebo fondové struktury.

Pro tokenizaci je nejdůležitější peněžní noha. Tokenizovaný dluhopis, fond, akcie nebo kolaterál dávají skutečný smysl až tehdy, když se proti nim může vypořádat stejně digitální, důvěryhodné a regulatorně přijatelné peněžní aktivum. Pokud bude aktivum tokenizované, ale platba zůstane v pomalé a oddělené infrastruktuře, přínos tokenizace bude omezený. Právě proto jsou stablecoiny, tokenizované depozity a centrální bankovní peníze v květnu 2026 tak důležité téma.

Hlavní závěr je jasný: Británie i EU už nepřemýšlejí o stablecoinech jako o izolovaném krypto produktu. Přemýšlejí o nich jako o části budoucí architektury peněz. Bank of England hledá multi-money model a otevírá prostor pro regulované stablecoiny v DSS. Evropská komise přezkoumává MiCA. ECB varuje, že Evropa nemá zaměnit nástroj za cíl. A evropské banky přes Qivalis budují vlastní eurovou alternativu.

Nejde tedy o otázku, zda stablecoiny „vyhrají“. Jde o to, jaký standard digitálních peněz vznikne. Pokud jej nastaví pouze USA a dolarové stablecoiny, Evropa bude dohánět. Pokud jej Evropa postaví kolem regulovaných stablecoinů, tokenizovaných depozit, centrálních bankovních peněz a jednotných pravidel, může zůstat relevantní i v nové vrstvě digitálního kapitálu. Budoucí finanční systém nebude stát na jednom instrumentu. Bude stát na tom, zda budou různé formy peněz bezpečně směnitelné, auditovatelné, regulatorně čitelné a použitelné pro tokenizovaná aktiva.

Odkazy a zdroje

Bank of England — Sarah Breeden: Modernising money and markets, 19. května 2026.

European Commission — Commission seeks feedback on the functioning of EU crypto-assets rules, 20. května 2026.

ECB — Christine Lagarde: Stablecoins and the future of money: separating functions from instruments, 8. května 2026.

ING — European banks rally behind a euro stablecoin, 2026.

Reuters — Euro stablecoin project adds 25 new banks, 20. května 2026.