Banky tlačí na přísnější zákaz výnosů ze stablecoinů. Spor o CLARITY Act ukazuje, kdy se token začne chovat jako vklad

Základ článku: autorský text vychází především z aktuální debaty kolem návrhu CLARITY Act a ze společného stanoviska hlavních amerických bankovních asociací k nové formulaci pravidel pro výnosy a odměny u stablecoinů.

Americká debata o stablecoinech se posouvá od otázky, zda mají být regulovány, k mnohem citlivějšímu problému: zda mohou jejich poskytovatelé nabízet odměny, které se ekonomicky podobají úroku z bankovního vkladu. Nejnovější kompromisní formulace v návrhu CLARITY Act má zakázat deposit-like payments, tedy platby podobné úrokům z vkladů, ale současně ponechává prostor pro určité zákaznické odměny v rámci loyalty nebo membership programů. Právě tento prostor nyní ostře kritizují velké bankovní asociace.

Fakticky jde o spor kolem hranice mezi stablecoinem jako platebním nástrojem a stablecoinem jako náhradou bankovního účtu. Podle dostupného textu kompromisu by kryptofirmy nemohly nabízet odměny ze stablecoinových zůstatků, pokud jsou „economically or functionally equivalent“ k úročenému bankovnímu depozitu. Banky však namítají, že výjimky pro zákaznické odměny mohou být příliš široké, zejména pokud se odměna může počítat podle zůstatku, doby držení nebo délky vztahu se zákazníkem.

Společné stanovisko vydaly American Bankers Association, Bank Policy Institute, Consumer Bankers Association, Financial Services Forum a Independent Community Bankers of America. Bankovní skupiny uznávají, že senátoři Thom Tillis a Angela Alsobrooks míří na správný politický cíl — zakázat výnosy a úroky ze stablecoinů — ale tvrdí, že navržená formulace „falls short“. Jinými slovy: banky se nebojí jen explicitního úroku. Bojí se i konstrukcí, které budou úrok ekonomicky nahrazovat, ale právně se budou tvářit jako věrnostní benefit.

Pro bankovní sektor je to zásadní. Pokud stablecoinový poskytovatel může odměňovat klienta za držení stablecoinu, byť nepřímo přes membership nebo loyalty program, může stablecoin začít konkurovat bankovnímu vkladu. A bankovní vklady nejsou jen pasivní položka v rozvaze. Jsou levným a stabilním zdrojem financování úvěrů pro domácnosti, firmy a lokální ekonomiku. Proto bankovní asociace dlouhodobě varují, že stablecoinové výnosy mohou odvádět depozita z bankovního systému a zvyšovat tlak zejména na menší a regionální banky.

Kryptosektor naopak argumentuje jinak. Pro něj jsou odměny a incentive programy součástí obchodního modelu, distribuce a uživatelské adopce. Úplný zákaz všech forem odměn by podle tohoto pohledu mohl poškodit konkurenceschopnost stablecoinových služeb a omezit prostor pro inovaci. Právě proto vznikla kompromisní formulace: zakázat bankovní úrok v převleku, ale neuzavřít úplně možnost jiných zákaznických benefitů. Problém je, že hranice mezi oběma světy je mimořádně tenká.

Z regulatorního pohledu je tento spor důležitější, než může znít. Stablecoin sám o sobě je prezentován jako platební instrument. Jakmile ale začne držiteli přinášet pravidelnou ekonomickou výhodu navázanou na zůstatek nebo dobu držení, začíná se chovat jako úročený produkt. Tím se mění jeho systémový význam. Už nejde jen o rychlejší digitální platbu, ale o potenciální přesun likvidity mimo bankovní rozvahy. Právě zde se potkává regulace plateb, bankovní regulace, ochrana spotřebitele a finanční stabilita.

Debata kolem CLARITY Act zároveň ukazuje rozdíl mezi právní formou a ekonomickou funkcí. Formálně může poskytovatel tvrdit, že neplatí úrok. Prakticky ale může nabídnout odměnu, která se z pohledu zákazníka chová podobně jako výnos za držení peněz. Regulátor proto nemůže sledovat jen název produktu. Musí zkoumat ekonomickou realitu: proč klient odměnu dostává, jak se vypočítává, zda závisí na zůstatku a zda motivuje ke dlouhodobému držení stablecoinu místo bankovního vkladu.

V evropském kontextu je to velmi poučné. MiCA u stablecoinů staví na silnější ochraně držitelů, rezervách, governance a zákazu úročení. Evropa se tím snaží zabránit tomu, aby se stablecoiny staly nekontrolovanou depozitní alternativou. Americká debata ukazuje, že i tam, kde zákon formálně zakáže výnos, okamžitě vzniká boj o výjimky, odměny, věrnostní programy a distribuční pobídky. To bude relevantní i pro Evropu, pokud se eurové stablecoiny nebo tokenizované depozity začnou používat ve větším měřítku.

Pro tokenizaci je hlavní sdělení jasné: digitální peníze nejsou jen technologická otázka. Pokud token nese stabilní hodnotu, je široce použitelný v platbách a zároveň motivuje uživatele, aby jej držel kvůli odměně, začíná se přibližovat bankovnímu produktu. A v tu chvíli už nejde o „krypto inovaci“, ale o soutěž o depozita, likviditu a úvěrovou kapacitu ekonomiky.

Závěr je proto praktický. Spor o CLARITY Act není detailní právní hádka o slovíčka. Je to test, zda zákonodárci dokážou popsat stablecoin podle jeho ekonomické funkce, ne jen podle marketingového označení. Pokud bude zákaz výnosů příliš úzký, trh si najde cestu přes odměny a věrnostní programy. Pokud bude příliš široký, může zbytečně omezit legitimní platební inovaci. Právě v této hranici se rozhodne, zda stablecoiny zůstanou platební infrastrukturou — nebo se začnou chovat jako neregulovaná depozitní konkurence bank.

Odkazy a zdroje

Ledger Insights — Banking associations unhappy with Clarity stablecoin yield wording, 5. května 2026.

American Banker — Negotiators brush off bank concerns with stablecoin-yield compromise, 5. května 2026.

Banking Dive — Banks, crypto firms battle over stablecoin yield, 6. května 2026.